Pěstování lesních zahrad je na západě mladým oborem, ale s dlouhou historií. Jedlé lesy existovaly ve skutečnosti celá tisíciletí v tropech, ačkoliv dřívější antropologové v nich vůbec nepoznali zahrady. První bílí návštěvníci tropických zahrad, zvyklí z domova na řádky plodin a jednoletou zeleninu, usoudili, že malé plošky manioku, fazolí a zrnin v blízkosti afrických, asijských a jihoamerických vesnic poskytují jejich obyvatelům většinu potravy, zatímco oblasti kolem osad jim připadaly jako divoká džungle; mysleli si, že domorodci žijí jen z produkce primitivního zemědělství.
Teprve po dlouhém a nepředpojatém pozorování antropologové pochopili, že prakticky každá rostlina v okolí osad byla nějakým způsobem užitečná. Vysoké stromy poskytovaly stavební dřevo, topivo nebo fixovaly dusík, zatímco nižší plodily mango, papáju, avokádo a jiné báječné ovoce. Pod nimi rostly keře nabízející ovoce nebo dřevo na topení i na řemeslnou výrobu. Bylinné patro bylo plné léčivých, jedlých i okrasných rostlin. Divoký růst se několikrát ročně omezoval sekáním a materiál se používal k mulčování nebo ke krmení zvířat. Protože však byly tyto rostliny seskupeny do guild a podle funkce místo do řádků a úhledných záhonků, vědci neměli zdání, že vidí ekologicky rozumné, pečlivě sestavené projekty pro produkci téměř všeho, co obyvatelé potřebovali. Je smutné, že mnohé z těchto úžasných jedlých lesů byly nahrazeny zemědělstvím v západním stylu určeným ke komerční produkci, takže se kdysi soběstačné obyvatelstvo stalo závislým na hnojivech, pesticidech, dovážených upravovaných potravinách a dalším zboží.
Naštěstí pár vizionářů pochopilo nesmírnou hodnotu těchto tropických lesních zahrad a z pozorování geografa J. Russella Smithe ve dvacátých letech 20. století se zrodila idea lesních zahrad mírného podnebného pásu. Lesní zahrady mírného pásma poprvé upoutaly pozornost světa začátkem devadesátých let 20. století díky inspirujícímu dílu Roberta Harta. Než vydal svoji knihu o lesních zahradách, byl už Hart spoluautorem knihy o agrolesnictví nazvané Forest Farming: Towards a Solution to Problems of World Hunger and Conservation (Lesní zemědělství: K řešení problémů světového hladu a ochrany přírody). V následujících letech Hart několikrát navštívil tropické mnohapatrové zahrady v Kérale v Indii. Při své snaze o soucitný přístup k životu a o nalezení způsobu pěstování vhodného pro své veganství se rozhodl přesadit koncept těchto zahrad do vlastního domova v Anglii.
Jeho kniha Forest Gardening (Lesní zahrady) jako první popsala lesní zahrady navržené pro severní polokouli. Druhou užitečnou knihou je How to Make a Forest Garden (Jak se dělá lesní zahrada) Patricka Whitefielda. Novou biblí pěstitelů nadšených jedlými lesy je kniha Edible Forest Gardens (Jedlé lesní zahrady) Davida Jacke a Erica Toensmeiera. Česky vyšly mj. v DharmaGaii Zahrada Gaii od Tobyho Hemenwaye a Lesní zahrady v praxi od Tomase Remiarze, která se stala inspirací pro náš připravovaný film.
Práce Harta a Whitefielda byly spolu s příklady většinou čerpanými z tropických zemí vodítkem pro první generaci lesních zahradníků mírného pásma devadesátých let. Lesní zahrady se začaly nejdřív objevovat v Británii, potom postupně i v kontinentální Evropě a na pobřeží Ameriky.
Od vysázení prvních lesních zahrad již uplynulo třicet let – dost dlouhá doba na to, aby plně vzrostla velká jabloň. Dnes poprvé můžeme na základě první generace zahrad získat představu o jejich možnostech a představit si jejich budoucnost.
V tomto filmu se podíváme na to, jak lesní zahradu zakomponovat do již existujícího pozemku – na příkladech malé městské zahrady, na svahu bývalého ovocného sadu anebo jak začít na takzvané zelené louce vedle konvenčního pole. Nechte se inspirovat, je to velmi dobrodružná cesta plná překvapení, barev, tvarů a brzy také ovoce, a to doslova!